Boží mlýny

Zvuky linou se tmou,
a já nechávám za tebou,
jen pár pěkných vzpomínek,
které vykládám navenek.
Špatné věci v hloubi schovám
a myslím na tebe v dobrém.
Sic velká rýha v srdci zůstala,
protože sis vysvětlit nenechala,
co stalo se
a teď ptám se...

Jednou to ale přebolí
a já se budu válet v posteli,
užívat si svobody,
a myslet na doby,
kdy jsme spolu bývali
s úsměvem na tváři.
Přemýšlím, kde ti konec je,
a plno závěrů napadá mě,
Možná ti už úsměv nezáří,
zažila jsi sklamání,
a možná sis uvědomila,
cos mi kdysi způsobila,
i když to bylo jisté poznání.
Teď už vím a věřím tomu,
že melou boží mlýny,
čas odbíjí na zvonu,
zvonu naděje a síly,
hodinu vyrovnání,
kterou připravuje další poznání,
které potkalo mě a potká tebe,
pak myslíš na sebe,
zjistíš, kde se stala chyba,
proč bijou zvony,
nepodstoupíš to znovu,-třeba.
Poučíš se do budoucna.
Myslíš na něj a víš,
že za nějaký čas,
ale určitě spíš,
než tebe zas,
potká to sklamání,
potká i jeho to poznání,
té hodiny, těch zvonů,
síly a naděje
a jednou půjdeš klidně domů,
a nic se neděje.
Přebolelo a je klid
a ty můžeš znovu mít
svobodu, cos ztratila,
Teď jen počkáš na čas,
kdy i on zas,
zjistí, co způsobil ti,
a možná se i vrátí.
Bude litovat a ty jej necháš stát,
jen tak venku,
na jaře, ve vodě, kdy všechno bude tát,
a on před tebou litovat...