Noc žití

Sedím sám na skále
a slunce jde pomalu domů.
Noc vyjde nenadále
a mě pohltí stíny stromů.

Koukám dolů na hladinu vody,
vlní se ve světle měsíce.
A já zapomínám na myšlenky svobody.
Noc drží mě o to více.

Vrhám se do temné noci,
noc pode mnou je hluboká a temná.
Už je pozdě, není mi pomoci,
padám do neznáma a zimna.