Hlubina

Dneska je ale mizernej den,
světla tu zhasínaj, je to zlej sen.
Sen jako z filnu, kde konec je špatný,
částka ja z šeku, který zítra je splatný.
Koukám se do zdi a nacházím prázdno,
cítím se sám, tak jako už dávno.
Myslím na skálu s výhledem na rybník,
kde prší, je tma, a já držím deštník.
Hluboká propast pode mnou mě vyzívá,
říká ať jdu dolů, ale tam se i Smrt dívá.
Nabídka je lákavá, zapomenout a být v klidu,
za trochu strachu, odhodlání a adrenalinu.
Vzpomínám na ten krásný smích, který mi teď nejde do tváře,
vstupuji do hlubin a už je tu ostrá záře.
Moje tělo se rozpadá na tisíc malých částí,
konec je v nedohlednu a já jsem pln zášti.
Život jak z rychlíku vidím kolem sebe,
pomalu se všude dere mlha a já vidím jen tebe.